Do české kinodistribuce vstupují v prvním lednovém týdnu dva filmy, které soutěžily o Zlatou palmu v Cannes. Divácky vřele přijatý snímek Blízko (2022) provází pověst díla mimořádně emotivní a křehkého. Dostává druhý film Lukase Dhonta této pověsti?

Dokument Digitální disidenti (2022) prostřednictvím osobních příběhů a rozhovorů otevírá téma moci moderních technologií a jejich vlivu na život nás všech. Jakým způsobem přemýšlí nad touto problematikou režisérka filmu Barbora Johansson, zakladatelka filmově-diskusní platformy KINOLAB?

Jedním z nejvtipnějších snímků letošního ročníku MFDF Ji.hlava je jednoznačně Nosičhoven In da Haus. Natočil ho student filmové teorie v Brně Viktor Strmiska a získal za něj zvláštní uznání poroty My street films. Dokument se umístil také v TOP Ji.hlava Online dle sledovanosti, a to na 14. místě.

Dokumentarist*ka Kateř Tureček na letošním ročníku MFDF Ji.hlava představilx svůj absolventský film s názvem Lidi, jenž má reprezentovat „upřímný vhled do života trans* lidí v Česku“.

Záhy po své české premiéře se Trojúhelník smutku stal miláčkem publika. Nadšené přijetí si vysloužil jako nekompromisní satira současného západního světa tepající zhýčkanost nejmajetnějších. Do jaké míry ale tyto floskule skutečně naplňuje?

Letošní filmová adaptace knihy Kde zpívají raci je v mnoha ohledech vyprázdněná, hlavně ale ukazuje, jak vzdálený je pro její tvůrce koncept chudoby.

Než jako umělec je Oleg Sencov u nás stále známý spíš skrze své aktivistické působení, za které byl čtyři roky vězněn v putinovském Rusku. Díky distributorům z Pilot Filmu se letos mají čeští diváci možnost seznámit s jeho třetím filmem Nosoroh.

Americký režisér Ti West natočil pod nezávislým studiem A24 svůj dosud nejlepší snímek. Slasher X nasedá na novou vlnu hagsploatačních filmů, v nichž se postarší žena mstí za své vyloučení ze společnosti.

Po dvou nekompromisních uměleckých snímcích natočil osmatřicetiletý americký režisér Robert Eggers svůj první velkofilm. Jak působí jeho hvězdně obsazený pohanský spektákl z dob vikingů?

Vedle červeného Saabu z Drive My Car (2021) by stříbrné Mitsubishi z íránského filmu Na cestě (2021) šlo snadno přehlédnout. Opomenout road movie s poněkud všedním názvem by však byla mimořádná chyba.

Snímek Nejhorší člověk na světě může na první dobrou působit jako jednoduchá, sympatická vztahová dramedie, zaslouží si však uznání jako komplexní, aktuální a citlivě vystavěná výpověď o prchavosti vlastní identity.

Skoro-debut Philipa Barantiniho dostává své pověsti „divácké jízdy“, není však samoúčelnou efektní podívanou. Za fasádou artu pro každého se skrývá dílo s potenciálem odstartovat změny v distribuci uměleckých filmů.

Dánský animovaný snímek Utéct (2021) je jako vůbec první na letošní Ceny Akademie nominovaný v kategorii animovaného, dokumentárního i nejlepšího zahraničního filmu. Navíc má potenciál zpohodlnělého obyvatele západního světa přimět k úvaze nad tím, co v životě pokládá za samozřejmost.

Nový film Ryûsuke Hamagučiho Drive My Car si v loňském roce odvezl cenu za nejlepší scénář z Cannes, teď na sebe přitahuje pozornost díky nominacím na Ceny Akademie. Adaptace povídky Haruki Murakamiho vstupuje do českých kin na konci března.

Režisér Jiří Havelka letos natočil další komorní tragikomedii Mimořádná událost. Přestože název snímku je významovou hrou, na poli české filmografie se bohužel nejedná o mimořádný počin. Havelka vystavěl pitoreskní obraz čecháčkovství, který svou vyprázdněnost schovává za společenské karikatury.

Kdo se na Matrix Resurrections těšil coby na vědecko-fantastické pokračování populární série, bude zklamán. Lana Wachowská natočila film zcela vymknutý z kloubů standardní žánrové produkce, který vyvolává víc otázek, než zanechává odpovědí.

Ambiciózní adaptace slavného stejnojmenného románu Berlín, Alexandrovo náměstí (1929) nechtěně předvádí úskalí převodu literárních děl do filmu a zároveň nepřímo vypovídá o naladění současné festivalové scény.

Nový seriál TBH připravovaný pro novou internetovou platformu České televize cílí převážně na teenagery. Tematizuje šikanu, homosexualitu, ale poukazuje i na absurdnost sociálních sítí.

Miroslav Bambušek se ve svém nejnovějším filmu navrací ke kořenům a vyrovnává se tak s přítomností. Jeho Lidi krve jsou těžce symbolickým, výtvarně laděným opusem oscilujícím na hraně avantgardy a undergroundu, nešetřícím jak své postavy, tak diváka. A je to tak dobře.

Na 25. ročníku MFDF Ji.hlava vyvolal diskusi časosběrný snímek Síla od Martina Marečka. V něm totiž zobrazil Kamila Filu jako rozporuplnou osobnost, která svým chováním permanentně zrazuje feministické ideály, které jinak káže veřejnosti.