Přízraky dospělosti přichází k životu v lese u Falcon Lake
9. května 2023
Na konci dubna do české kinodistribuce přišel další z oceňovaných snímků uvedených na loňském festivalu v Cannes. Falcon Lake, vítěz několika cen za celovečerní debut, je první celovečerní počin herečky a režisérky Charlotte Le Bon. Coming of age příběh dvou teenagerů je zaobalen do strašidelné atmosféry, zdejší přízraky ale nemají v jedinečné poctě quebecké kinematografii veselý, spirituální původ.
Vycházející režisérka se světu poprvé představila krátkometrážním snímkem Judith Hotel (2018), avantgardním příběhem o hotelu s poměrně specifickými, holý život ohrožujícími službami. Kafkovské fantasy ale nechává ve Francii a ve Falcon Lake se přesouvá do oblasti kanadského Quebecu, odkud sama pochází (přestože se ve skutečnosti jezero nachází v Manitobě). Film navazuje na styl quebecké nové vlny, ve kterém nad přímočarostí narativu převažuje formální odlehčenost a hravost, tento styl je pak patrný po celou dobu stopáže.
Čtyřčlenná rodina přijíždí do chaty své blízké známé k jezeru Falcon Lake, aby tam strávila letní prázdniny. „Skoro 14letý“ Bastien, prototyp hodného syna a inspirativního staršího sourozence, je nejradši sám se sebou a hudbou ve sluchátkách, proto je pro něj nepříjemným zjištěním, že mu po celé léto bude společnost v pokoji dělat o dva roky starší Chloé, jediná dcera rodinné známé.
Rebelující dívka dává oproti stydlivému puberťákovi radikálně najevo svoji nepřístupnost. Její nepřizpůsobivá, tajemná povaha vzbuzuje v Bastienovi náklonnost a z nabídnutí coly u vody se postupně vyvine letní přátelství. Duchové jezera, zhmotnění do fyzické podoby v několika dějem hýbajících scénách, ale city dospívajícího chlapce nenechají klidně spát.
Odkaz romantismu
Falcon Lake (2022) už od prvních minut vzbuzuje pocit přítomnosti něčeho mysteriózního, neviditelného, jakési spirituální esence prorůstající potemnělou jezerní krajinou. V úvodní scéně vidíme ve více než půlminutovém, statickém záběru nehybně plovoucí tělo dívky hlavou dolů ke dnu. Délka záběru v kombinaci s lesní krajinou a zamlženým jezerem dělá z úvodní scény hororový výjev, daleko za hranicí komfortní zóny. Nepříjemný pocit nezachrání ani fakt, že se dívka vynořuje k nádechu a odplave do neznáma.
Statické záběry, zachycené na šestnáctimilimetrovou kameru Kristofa Brandla, společně s podporou minimalistické, místy přízračné hudby Shidy Shahabi tvoří pohlcující atmosféru. Falcon Lake místy připomíná hororové snímky z vrcholné éry subžánru slasher, převážně nevyzrálostí a zranitelností dospívajících protagonistů, kteří tentokrát nekončí rozřezáni mačetou či jinou bolestivou smrtí. Jezerní lokalita dává vzpomenout na slavnou sérii Pátek třináctého (1980) či The Burning (1981).
Daleko více ale líná, spící, mysteriózní krajina Falcon Lake evokuje díla vrcholného romantismu raného 19. století. Literární hnutí reagovalo na konflikt mezi soudružností k realitě a proklamováním humanistických ideálů, jedním ze stěžejních prvků je rozpor mezi snem a realitou. Autoři ho řeší únikem do představ a fantazie (často s prvky tajemna či hrůzy). České diváctvo v jezerní scenerii Falcon Lake rozpozná nejvýrazněji prvky zde nejproslulejší romantické balady Máj Karla Hynka Máchy. Ostatně její verše „Jezero hladké v křovích stinných / zvučelo temně tajný bol, / břeh je objímal kol a kol“ adekvátně popisují mytickou rovinu příběhu vystavěnou kolem legendy utonulého dítěte.
Prvky romantického hrdiny v sobě nese nejen subjektivně sledovaný Bastien (touží, podobně jako Goetheho trpící Werther, po ženě, kterou nemůže mít), ale i dívka Chloé. Bouří se proti vyrůstání na maloměstě a své matce, zároveň se ale stává outsiderem a přes své snahy o začlenění je tlačena do překračování hranic, které by sama překročit nechtěla. „Nikdy se nechci cítit tak sama. Tak jako moje máma,“ říká v intimním momentu Chloé Bastienovi.
Maloměstské prostředí a neobydlený les dospívající dívce evokují trýznivý pocit samoty, kterou dosud zažívala, zatímco netoxicky přátelský vztah s Bastienem je pro ni něčím lákavým a dosud nepoznaným. Bastienovi zase imponuje její neohroženost a přímočarost, vzájemné benefity ze vztahu však končí nechtěnou, ale bolestivou zradou. Po ní zůstává „tragédie“ navždy přítomná.
Zatracená láska
Jiskřivé kamarádství Bastiena a Chloé, podpořené funkční chemií mezi výjimečnými hereckými výkony Josepha Engela i Sary Montpetit, demonstruje charakteristické tvůrčí rysy quebecké nové vlny, která skrze intimní vztahy reflektuje nastavení stávajících společenských poměrů. Ačkoliv je celý film coming of age příběhem Bastiena, jeho vzájemný vztah s Chloé celou dobu balancuje na hranici dětské nevinnosti a temné stránky dospělosti. Strach z ní proniká do Bastienovy uzavřené dětské bubliny a je primárním hybatelem atmosféry. Teenager je do Chloé bezmezně zamilovaný, nově nalezené pocity, často posílené alkoholem, ale zatím jen těžce zpracovává. Realistická katarze romantického snu je při jeho povaze nevyhnutelná.
Na rozdíl od Chloé nevíme o Bastienově každodenním životě prakticky nic. Režisérka nám předává jen náznaky, ze kterých je patrná jeho častá nejistota a nervozita. Sám sebou si je jistý pouze v momentech naprosté anonymizace, například ve scéně, kdy se z Bastiena pod maskou stává Houdini, nekompromisním hiphopovým tancem ohromující všechny opilé přihlížející.
Momenty, při kterých v hrdinech zápolí touha po svobodě volby a života a udržení dětské nevinnosti, představují nejsilnější scény filmu. Chloé si pohrává s tématem smrti prostřednictvím expresivních vyjádření. S Bastienem fotí na silnici ve stylu „přejetá autem“, neváhá prostupovat jezerní krajinou v kostýmu ducha. Nevyřčené touhy a tajemství Bastiena a Chloé a jejich společně strávené léto končí nekompromisní ránou od dospělého života. Jeho tvrdé prostupování do intimní bubliny dětství a dospívání dává Falcon Lake nadčasovost a sílu, a režijní debutantka Charlotte Le Bon ji úspěšně zvládá zpracovat do úderné reflexe situací, v nichž se mnohdy může najít i sám divák.
Falcon Lake. Režie a scénář: Charlotte Le Bon. Hrají: Joseph Engel, Sara Montpetit, Monia Chokri, Jeff Roop, Karine Gonthier-Hyndman, Anthony Therrien, Thomas Laperriere. Kamera: Kristof Brandl. Hudba: Shida Shahabi. Produkce: Sylvain Corbeil, Nancy Grant, Julien Deris, David Gauquié. Střih: Julie Lena. Kanada, 2022.
Zdroj fotografií: Artcam