Ještě před pár lety to bylo poněkud k smíchu: všichni ti pravicoví komentátoři varující před doslovností politického nebo ideologického čtení. Ha. Ha. Ha. A kde to máte? To jste si museli splést dobu! Pak jsme se ale párkrát vyspali a doslovné čtení bylo tu.

Budova č. 6 ve Veselí nad Moravou je malý DIY prostor v areálu místních polorozpadlých železáren, v němž se pořádají především koncerty, ale také výstavy, a který funguje trochu jako klubovna.

Během Kratochvílení se každoročně na statku v Malovicích setkávala na dva až tři týdny skupina umělců a jejich náhodných známých, aby za daný čas společného pobytu vytvořili divadelní představení, které pak několikrát odehráli na blízkém zámku.

Tři poetiky, svébytné, zcela nepodobné a každá si umanutě hledí svého. Zájem upřený zcela k hmotě básně, k materiálu poskytuje každému z vybraných autorů možnost vyvázat se z jakéhokoli nároku jednoznačnosti, svádění ke smyslu, pointy.

Plzeňské Divadlo J. K. Tyla má už přes rok na repertoáru inscenaci kvalitního broadwayského komorního muzikálu Fun Home, přesto jako by si tuzemská divadelní kritika zatím tohoto záslužného dramaturgického počinu nevšimla.

Debutová novela mladého publicisty a hudebníka Jakuba Šponera, nesoucí název Ekstase, vykresluje každodenní prožívání a osobní vzpomínky zhruba třicetiletého muže. Vyprávění předkládá rozvláčný příběh člověka, jehož prožívání reality se mísí se sny a představami.

V nakladatelství Viriditas vyšla druhá sbírka Alžběty Stančákové. Čačak je oproti autorčině debutu citelně sevřenější, přináší méně rozvolněné, strohé a brutalistní básně doplněné ilustracemi Antonína Handla.

Po Děsivém dědictví a Slunovratu je v kinech k vidění třetí film Ariho Astera On se bojí. Mladý americký režisér hledá novou polohu hororu mezi pobavením a hrůzou a stvrzuje svůj status jednoho z nejpozoruhodnějších tvůrců současnosti.

Slibné premise románu Nejvyšší karta Petry Hůlové podráží nohy banálně cynický tón, který neumožňuje žádné z témat, které text otevírá, zkoumat s empatií či intelektuální poctivostí.

Do kin zamířil snímek uvedený na festivalu v Cannes. Oceňovaný Falcon Lake je celovečerní režijní debut Charlotte Le Bon. Coming of age příběh halí do strašidelné atmosféry, zdejší přízraky v poctě quebecké kinematografii ale nemají spirituální původ.

Inscenace Pozdravuju a líbám vás všecki uvedená v Divadle Husa na provázku se inspiruje osudem kurdského imigranta v azylovém řízení. Jak vyhrát nad byrokratickou mašinérií a xenofobií? Třeba folklorem.

Babylon pojednává o hlubším pohledu na tradici hollywoodské sebereflexe. Extravagantní jízda mezi sexem a cirkusovým obludáriem za sebou skrývá originální pohled na filmový průmysl, který sám sobě vtiskl mytologickou povahu.

Kdo nikdy nezatoužil uzavřít se o samotě a prostě chvíli vůbec nic nedělat? O tom, co se stane, když se nám tohle přání splní, vypráví inscenace Už není třeba dělat vůbec nic autorů Kateřiny Součkové a Jana Friče uvedená Divadlem v Dlouhé.

Oceňovaný snímek tureckého režiséra Emina Alpera bojuje proti homofobii, korupci a kultuře zbraní pevně usazených v konzervativně-patriarchálním prostředí tureckého venkova, ale také proti krátkozrakým řešením politických rozhodnutí v tíživé předvolební atmosféře.

Výrazný porevoluční autor Václav Kahuda se vrací po pěti letech s románem Prám. Robustní román nechává čtenáře, aby se společně s protagonistou (i autorem) bořil do bažin spletitých myšlenek a ztrácel se v ponurých chodbách vědomí.

Ernaux si získala pozornost české literární scény až na podzim minulého roku – a to ničím menším než získáním Nobelovy ceny za literaturu. Souběžně vyšel v nakladatelství Host román Roky, autorčin opus magnum.

Publikace V chapadlech murmuru vychází ze stejnojmenného podcastu. Jan Bělíček zde pod pojmem globální literatura sdružuje současnou světovou prózu charakteristickou tím, že v ní rezonují krize a současná společenská témata.

Národní divadlo v Brně po 80 letech uvedlo historické drama Julia Zeyera Neklan. I když se inscenace Štěpána Pácla místy uchyluje k vyprázdněnému režijnímu manýrismu, minimálně kvůli dramaturgické odvaze brněnského divadla a suverénním hereckým výkonům stojí za vidění.

Nová budova Národního muzea hostí výstavu Zneužitá muzea dokumentující režimní muzejnictví před rokem 1989. Autoři přinášejí nejen řadu pozapomenutých exponátů, ale nastolují mnoho podstatných témat, která po rozpadu státního socialismu stála stranou.

Liliputin Jana Němce, pětice krátkých próz o dopadech ruské invaze na civilisty, trpí jak absencí hlubší zkušenosti autora s tématem, tak neobeznámeností s prostředím. V nejsilnějších momentech knihy nepředstavitelnost války aktivně tematizuje.