Mimořádná událost jako Kameňák pro lepší lidi
18. února 2022
Režisér Jiří Havelka po necelých třech letech od filmového debutu Vlastníci (2019) natočil další komorní komedii Mimořádná událost (2022). Přestože název snímku je významovou hrou, na poli české filmografie se bohužel o „mimořádný“ počin nejedná. Havelka na podobném základu jako ve Vlastnících vystavěl pitoreskní obraz čecháčkovství, který svou vyprázdněnost schovává za společenské karikatury. Ale právě tvůrčí umaštěnost a snaha hlavně nikoho neurazit jsou jedním z neduhů tuzemské mainstreamové tvorby.
Jiří Havelka je neodmyslitelně spjat s pražským divadelní souborem Vosto5, který si od poloviny devadesátých let postupně vydobyl svébytnou pozici nejen na poli komediálního dramatu. V roce 2019 Havelka natočil snímek Vlastníci, jehož divadelní „sesterskou“ verzi tou dobou zhlédlo již několik vyprodaných hledišť. Natáčení původně zamýšleného filmu trvalo kvůli různým průtahům déle, než se očekávalo, proto se Havelka v mezičase rozhodl inscenovat Společenstvo vlastníků s Vosto5. Mimořádná událost byla sice rovnou napsána jako filmový scénář, ale vykazuje spíše divadelní než filmové kvality. Jde v podstatě o jednoaktovku, která se odehrává v krátkém časovém úseku na jednom místě, podle kostýmů lze snadno identifikovat, koho má která postava reprezentovat, a děj sestává primárně z jejich dialogů.
Odvar z vývaru
Čtěte také:
Výchozí situace Vlastníků je schůze sdružení majitelů bytových jednotek, na níž se sejdou rozdílné lidské nátury, které se spojují do nových a nových koalic, aby dosáhli vlastního, v lepším případě společného cíle rekonstrukce činžovního domu. Mimořádná událost využívá stejný princip. Skupina navzájem cizích lidí cestuje pátečním vlakem uprostřed léta po jednokolejce mezi středočeskými maloměsty. Nešťastnou náhodou jsou cestující uvězněni ve vagónu, který však nikdo neřídí, a v průběhu celého děje řeší, jak se ze situace dostat. V obou případech jde o představitelné situace, do kterých se lze snadno vžít. Zatímco ve Vlastnících si lze představit ztotožnění s některými z postav hlavně skrze frustraci a zoufalství, že se společná dohoda nijak nevyvíjí, v Mimořádné události už se divák nemá na koho napojit a děj na vlastní kůži prožít. Spíš se dostává do pasivní pozice neviditelného cestujícího a dění jen nezúčastněně pozoruje. Místo postav se tak ztotožňuje spíše se situací, před sebou totiž vidí ukázkové stereotypy – mladou matku samoživitelku s dcerou přilepené na obrazovky telefonu nebo remcající a upovídanou důchodkyni –, které jako by vypadly z libovolné historky o cestě vlakem.
Havelka se opět pokouší vytvořit jakési laboratorní prostředí. Postavy jsou uvězněny na jednom místě a s gradující situací se mají postupně demaskovat. V případě zobrazených typů se ale nemá co dalšího vyjevit. Ve snímku se totiž nesetkáváme s charaktery, které by se vůbec někam vyvíjet mohly. Postavy se chovají předvídatelně, sem tam se objeví nějaká ta absurditka (maskot papouška z obchodního centra, chlápek vystřižený ze Spalovače mrtvol) a ve výsledku tak slouží schematické karikatury především jako odrazový můstek k výsměchu.
Mimořádnou událost lze s nadsázkou vnímat jako nekončící variaci čechovovské pušky. Když se zmíní, že termoska slouží jako urna s popelem po zesnulém manželovi, později se z ní někdo napije, když se zmíní Houllebecqovo Podvolení, dojde na citování z knihy v příhodnou chvíli. Havelka ale nakládá se všemi motivy tak důsledně, že vytváří chladný mechanismus, v němž je vše až strojeně vykalkulováno. Vyloženě násilně působí doslovný filmový střih; vzápětí, co se o něčem hovoří, objeví se tematizované v následujícím záběru. Některé scény, zobrazující realitu i mimo vagón vlaku, působí jako vytržené z kontextu. Představují sice postavy či otevírají motivy, s nimiž se později ve filmu pracuje, a dávají tak ve výsledku smysl, narušují ale plynulost vyprávění.
Jsi čecháček, tak si toho važ
Hlavním problémem filmu je snaha o společensko-politický komentář. Havelkova schůze vlastníků pečujících o společný majetek mohla být snesitelnou metaforou k demokracii. V Mimořádné události se pokouší zobrazit fungování médií a jejich podílení se na utváření reality. Zhruba v polovině filmu se postavě, která z lesa pozoruje projíždějící vlak, podaří natočit absurdní situaci ve vagonu. Video uploaduje a to se vzápětí stane virálním zejména kvůli propagačnímu plakátu s programovým heslem regionálního politika. Celá mediasféra je pojednána jako kolos pachtící se po pěně dní, ke které se přesto musí vyjádřit samozvaní odborníci, ale i vypočítaví politici. Havelka tak nakonec dosahuje asi takového účinku, jako kdyby Troška zamýšlel původní trilogii Kameňák vydat jako kritickou zprávu o české společnosti.
Film lze přirovnat k Troškovým Kameňákům i kvůli skladbě scénáře, který v obou filmech sestává především ze série vtipů, dialogických mikrosituací a gagů, z nichž je cítit úporná snaha o humor. Divák se přímo nesměje homofobním vtipům nebo rasistickým poznámkám, ale spíše lidem, kteří tyhle fóry vyprávějí, a myje si tak ruce nad „horšími“ spoluobčany (ach, jak demokratické!). Uvelebí se tak v pohodlné pozici a namísto sebereflexe se chytí za břicho a potvrdí si nejotřepanější pravdy o politice a české společnosti.
Za nové čecháčkovství by se přitom mělo spíše považovat právě toto vysmívání se „druhým“. Pokud se současní autoři nedokáží posunout dál od strefování se do snadných terčů, nikdy nedocílí aktuálního společenského komentáře. Havelka je v Mimořádné události spíš laskavým humoristou a bohužel se mu nepodařilo natočit plnokrevnou satiru, jako například rumunskému filmaři Radu Judeovi ve snímku Smolný pich aneb Pitomý porno.
Mimořádná událost. Režie: Jiří Havelka. Scénář: Jiří Havelka, David Dvořák. Kamera: Martin Štěpánek. Hudba: Martin Hůla. Produkce: Marek Jeníček. Střih: Darina Štěpánková. Česko, 2022.
Zdroj fotografií: CinemArt