Co mají společného ABBA, Disney hvězda Olivia Rodrigo a komik Bo Burnham? Všichni jsou letos nominováni na svou první cenu Grammy. Krátce po stále doznívajících Oscarech se tento víkend rozdají nejprestižnější hudební ceny mainstreamové scény, které mají zhodnotit sezonu od září 2020 do září 2021.

Mitski se na svém novém LP Laurel Hell stává svým vlastním peklem. Zůstává přitom cynická a zaměřená na detail, tak jak ji fanoušci milují. Navzdory autorčině sebekritičnosti má Laurel Hell nejbohatší zvuk z její dosavadní tvorby.

Taylor Swift znovunahrála album RED z roku 2012 a překonáním všech svých dosavadních rekordů na Spotify vyvolala řadu otázek o tom, jak funguje hudební průmysl. Desetiminutová verze její nejúspěšnější písně All Too Well sice obstojí jako experiment, který se zapíše do dějin popu, u zbytku nahrávek ale za úspěchem stojí spíš marketing než umělecká hodnota.

Popová ikona Lana del Rey vypráví na albu Blue Banisters rodinné příběhy. Naléhavá autobiografická upřímnost jí umožňuje odstup od vyhrocené umělecké persony, která byla v poslední dekádě přijímána s kultovní láskou i posměchem. Zpěvačka tak nachází nejen novou identitu, ale i zajímavější zvuk.

Deska Montero, kterou jako svůj očekávaný debut vydal rapper Lil Nas X, je megalomanská jízda, smrtelně vážně míněný vtip i připomínka toho, co je na popu nejzábavnější: že cesta k autenticitě nemusí vést jen skrze osobní zpovědi, ale i skrze kostýmy a pózy.

Třetí deska Lorde Solar Power si klade za cíl popsat zpěvaččino štěstí i tematizovat klimatické změny. Na pozadí jednoduchých kytarových písní tak vzniká rozporuplné album, které původně bezprostřední a politickou popstar ukazuje v novém světle.

Producent Jack Antonoff na vrcholu své kariéry vydal jednoduché a líbivé album Take the Sadness out of Saturday Night. Dokazuje na něm, že málokdo rozumí popu tak, jako on, a že některá hudba nemusí být komplikovaná, zvlášť když už ji někdo před námi vymyslel.

Ancient Dreams in a Modern Land Mariny Diamandis kombinují taneční disco pop, ezoteriku a filozofii. Zpěvačka v nich kritizuje současný stav společnosti a vypráví o rozchodu, zejména se ale snaží předat svůj pohled na svět a inspirovat k laskavosti a sebereflexi. Vzniklé album tak nemá typickou lehkost popu, ale o to silnější zanechá dojem.

Kolektivní práce si v popu stále nese stigma. Zbavit se ho by mohlo pomoct spravedlivě docenit všechny tvůrce, stejně jako alespoň trochu sejmout zátěž z interpretů, a ještě více z interpretek, žijících pod drobnohledem médií.

Americká zpěvačka Lana Del Rey na svém osmém albu Chemtrails Over the Country Club vypráví staré příběhy z nové perspektivy. Její autobiografická hrdinka ale zůstává stále stejná: romantická a problematická.

Pop se letos naučil o svém smutku mluvit otevřeně, nenabízet instantní návody na překonání krize, ani se ve svých pocitech utápět. Letošní pop, stejně unavený z motivačních sloganů jako posluchači, ukazuje, že jinakost se dá hledat i v mainstreamu.

Někdo prokrastinuje sledováním seriálů, jiný zase poslechem normalizačního popu. Mou letní prokrastinací byl festival československé populární hudby Bratislavská lyra a výsledkem je text o proměnách soutěžního repertoáru mezi lety 1967 a 1975.