A co když příběh Bomby teprve začal?
31. srpna 2021
Komiksový román Bomba je výsledkem tvůrčího setkání kanadského kreslíře Denise Rodiera a dvou scenáristů – Francouze Laurenta-Frédérica Bolléeho a Belgičana Didiera Swynsena, který vystupuje pod jménem Alcante. Protagonista komiksu, který letos vyšel v překladu Richarda Podaného v Argu, je „netypický“ superhrdina Uran. Namísto toho, aby svět zachránil, je totiž jeho posláním ho zničit.
Zdroj: Argo
Bomba však není komiksem o tom, jak strašlivá byla druhá světová válka, nacistická nebo fašistická diktatura, a ve výsledku ani o tom, jakou úlohu v ní sehrály Spojené státy. Obecně přemýšlí o mocenské politice, nelidskosti a morálním dilematu, při němž na sebe naráží západní společností vzývaný technologický pokrok s etikou využití jeho produktů. Paradox schopnosti vytvořit atomovou bombu v kontrastu s obavou jejího použití konstruuje hlavní téma odpovědnosti vědce za jeho dílo, potažmo člověka za vlastní výtvory a rozhodnutí.
Knihu rámuje vyprávění Uranu. Příběh se odvíjí od jeho „prenatálního“ zrození před čtyřmi miliardami let až po jeho „narození“ 6. a 9. srpna roku 1945, kdy byly na japonská města Hirošima a Nagasaki americkou armádou shozeny atomové pumy Little Boy a Fat Man. Hlas Uranu vstupuje do textu i v průběhu a komentuje vývoj událostí vedoucích ke zkonstruování atomové bomby. Především se těší, až bude moct všem ukázat svou ničivou temnou sílu. Jeho vzrušení nepravidelně prosakuje všemi kapitolami. Okraje bublin s jeho vyprávěním jsou rozpity, rozostřeny, a připomínají tak potenciální mikroexploze nebo mlžné oblaky kouře. Jelikož Uran-vypravěč ještě v doslovném smyslu neexistuje, je i jeho text barevně inverzní k textu ostatních postav: bílý na černém pozadí.
TROCHU TO DRHNE
V obsáhlých šesti kapitolách na rozpětí asi čtyř seti stran mají tvůrci ambici pojmout vývoj jaderné zbraně komplexně. Dějištěm je jim celý svět, od Ameriky po Japonsko. Příběh se odehrává ve spoustě prostředí, vystupuje v něm mnoho postav a čas vyprávění někdy ubíhá po měsících, někdy po hodinách. Se snahou sdělit příběh co nejkomplexněji a předat jeho prostřednictvím exaktní informace se nabízí i logická volba realistické kresby. V jednotlivých postavách lze poznat jejich reálné předobrazy (Einsteina, Roosevelta, Stalina). Scenérie uvnitř panelů je vykreslena do detailů. Černobílý celek evokuje minulost (černobílé filmy i fotografie), a tím posiluje vědomí historické události. Zároveň podporuje ponurou atmosféru a věcný přístup k tématu, bez patosu a emocionální zaujatosti. Expresivnější kresby narušující konzervativní formát se objevují především při samostatném vyprávění Uranu, ve snech či halucinacích postav, čímž jsou formálně vykázány do sfér, v nichž se experiment a případná nesmyslnost dají racionálně obhájit.
Autoři provedli obdivuhodnou rešerši, ve výsledném tvaru ale zahlcují čtenáře množstvím informací. Ty jsou násilně vecpávány do dialogů, které pak působí až příliš toporně. Například člen výsadku na zamrzlém norském území před začátkem noční mise jako první konstatuje: „Tak to se výcvik u Special Operations Executive vyplatil, no ne? Na to, že jsme měli jenom tři cvičný seskoky, to dopadlo výborně.“ Hovorový jazyk a tázavý dovětek poukazují na snahu sdělování informací zamaskovat. Jednak se to nedaří, jednak tak ani nelze vnímat tento opakující se krycí manévr jako záměrnou parodii sebe sama.
K přílišné přímočarosti přispívá i opakující se vytučnění některých slov. Zvýrazněná jména osob, institucí, projektů, ale i jakýchkoli slov, která mají pro událost důležitý význam, působí jako příliš didaktický prostředek – polopatický a návodný.
SÍLA V ROZPORU
Nejsilnějšími momenty celého komiksu jsou přitom právě ta místa, kde jde text proti obrazu. Například textové pasáže šťastného Uranu nebo gratulujících si Američanů, jak se to vše nakonec vyvedlo, v kontrastu s obrazy hořících mrtvol na japonském území. V takových případech autoři totiž využívají principy vlastní komiksu, respektive potenciál vztahu textu a obrazu. Na úkor popisných dialogických pasáží v různých prostředích je ale těchto momentů málo a text zůstává jen sdělením na pozadí obrazového prostředí. Vzhledem k panoramatu postav, mnoha prostředím, častým střihům mezi jednotlivými událostmi, záběrům na detail i realistické kresbě by se skoro až nabízelo pracovat s filmovým médiem. (Odvážil bych se tvrdit, že by to k dílu pasovalo víc, samozřejmě po výrazných úpravách scénáře.)
Čtěte také:
Formálně tedy komiks není specifický, ale množství perspektiv tvůrcům umožnilo nahlédnout na celou situaci svrchu. Zatímco z pohledu vypravěče lze hovořit o happyendu, poněvadž k výbuchům nakonec došlo, a jeho životní cíl byl tak naplněn, stále se jedná o tragickou lidskou katastrofu. Rozpor vyznění tak vytváří nepříjemnou pachuť, která je elegantně vypointovaná jízlivým pomrknutím Uranu na čtenáře a položením znervózňující otázky: „Myslíte si, že je můj příběh u konce? A co když sotva začal?“
RODIER, BOLLEÉ, ALCANTE: Bomba. Přel. Richard Podaný. Praha: Argo, 2021. 460 s.
