Autobiografické komiksy prolamují ticho v české společnosti

18. února 2021

Autobiografické komiksy jsou v Česku poměrně vzácné. V loňském roce se ovšem objevily dva výjimečné grafické projekty, které propojuje podobné téma: dotýkají se problémů, o nichž společnost víceméně mlčí, bojují s odlišností i otázkou ženskosti. A toto ticho svou sugestivní, intimní výpovědí působivě prolamují.

Obě knihy jsou v mnohém křehkou zpovědí o životě, jenž se v něčem vymaňuje tomu, co společnost vnímá jako normální. Autobiografický komiks Bez vlasů spoluautorek Terezy Drahoňovské a Štěpánky Jislové vypráví příběh o smíření se s alopecií a jejím průvodním jevem – v Terezině případě úplnou ztrátou vlasů i ochlupení. Bezdětnou, která je výsledkem autoterapeutického procesu, napsala a graficky ztvárnila Monika Baudišová. Odhaluje příběh o nemožnosti otěhotnět, procesu asistované reprodukce, bolestných potratech i nekončící konfrontaci s až absurdními reakcemi okolí. Zmíněné komiksy jsou v mnohém odlišné, zejména tónem svého vyprávění. Přestože jsou oba věcné, jeden z nich pracuje s větší dávkou humoru a ironie, druhý je po celou dobu tíživější.

Cesta k sebepřijetí

Nemoc zvaná alopecie způsobuje rovnoměrné nebo lokální vypadávání vlasů. Její příčinou může být mnoho věcí: od genetické výbavy přes stravovací návyky až po psychické problémy. Tereza Drahoňovská důvod své alopecie nikdy neodhalila – v knize Bez vlasů ale přibližuje cestu ke smíření se svým novým já, které v průběhu vypadávání vlasů přestávala poznávat v zrcadle. Toto autoimunitní onemocnění může mít v jejím případě potenciální vliv na obranyschopnost proti jiným nemocem, ale v obecném slova smyslu je Tereza zdravá. 

Stejným onemocněním trpí v Česku tisíce lidí, děti nevyjímaje, přesto se jim téměř nedostává mediálního prostoru. Když už se to podaří, spojují je často stejná témata a ještě častěji stejná otázka: Jak ženy trpící touto nemocí snáší, že přišly o svou „korunku krásy“? Téma ženství je i jednou z linií komiksu Bez vlasů. „Ztratila jsem částečně své ženství, občas mě dokonce oslovují jako muže,“ svěřuje se Drahoňovská v DVTV. Zejména dlouhé vlasy jsou považovány za symbol ženskosti a umělé, husté hřívy tuto představu podporují skrz všudypřítomné reklamy. Barvení, střihy nebo účesy často vyjadřují rozpoložení, přístup k životu, mění se nebo revoltují vůči současným představám ženské krásy. I tuto odvěkou tradici komiks komentuje. 

Komiks zároveň pracuje s velkou mírou humoru či ironie. Dobrovolné oholení hlavy je nakonec „docela stylový“, ztráta ochlupení vlastně autorku zbavuje spousty otravných starostí s holením nohou či trháním obočí. Kreslířka Štěpánka Jislová navíc vytvořila lehce rozpoznatelný Terezin obličej s osobitým výrazem, často doplňující vyprávění mnoha grimasami. Růžová barva provází celý komiks včetně imaginárních Tereziných představ a snů, značí tu i určitou ženskou křehkost. Snad i díky atraktivnímu vizuálu se komiks Bez vlasů stal hitem bookstagramových účtů. Dokonce člověk běžně přezíravý k trendům sociálních sítí měl tentokrát pocit, že je masivní vybízení ke čtení knihy namístě.

Rozsahově poměrně krátká kniha zvládne nejen vyprávět Terezin příběh, ale i skrze něj konfrontovat společnost, která není na „plešaté holky“ zvyklá – přinejmenším je bere jako právě zápasící s rakovinou. Přestože paruky nejsou Tereze zrovna příjemné, nosí je, když nechce upoutávat přílišnou pozornost nebo vyvolávat nevyžádané reakce okolí, které být poučenější, nebylo by snad tak vyvedené z míry. Komiksem, v němž podle svých slov řekla víc než kdykoliv předtím, tak nepomáhá tolik sobě, ale hlavně čtenářům, jež s tématem alopecie otevřeně seznamuje. První krok, jak pochopit Tereziny pocity, nabízí v rozhovoru pro DVTV: zkuste si oholit hlavu a zjistit, jak beze všeho vlastně vypadáte.

Záležitost celé společnosti

Kniha Bezdětná vznikla v rámci procesu autoterapie Moniky Baudišové, která se v knize vyrovnává s otázkou nemožnosti počít dítě. Částečně téma demonstruje na vlastním příběhu – velkou měrou ho ale formují reakce okolí, jež po seznámení se s Moničiným příběhem znějí ještě bizarněji. Komiks zahajuje vyprávěním své motivace k psaní: „Je ještě pořád trochu těžké o tom mluvit.“

V posledních letech se v rámci obecně větší podpory žen a „ženských otázek“ diskutuje množství témat, která s početím souvisí: asistovaná reprodukce, rostoucí věk prvorodiček, možnost náhradního mateřství či neexistence zákonů, jež ho ošetřují, v neposlední řadě rovněž otázka potratů v návaznosti na situaci v Polsku. Všechno zmíněné se ale často zobecňuje na otázku „žen“, či rovnou „společnosti“. Děsivě málo pozornosti je obráceno přímo k tomu, jaký vliv to má na konkrétní osudy jedince nebo páru. Po přečtení Bezdětné je nejděsivější právě ona myšlenka, že lidi snad ani nenapadne nad vnitřními pochody páru potýkajícího se s takovým problémem přemýšlet, natož aby se dokázali do něj vcítit a byli schopni empatické komunikace, aniž by od tématu utíkali. „O neplodnosti se ve společnosti skoro nemluví, s problémem jsem se proto cítila být strašně sama, trochu jako vyvrhel. Ilustrace jsem se rozhodla zpracovat do knížky, abych lidem se stejnou potíží pomohla vidět, že to, co cítí, je normální a nejsou v tom sami,“ říká Baudišová v rozhovoru pro Novinky.cz. 

Právě svérázné komentáře Moničina okolí mají potenciál zanechat ve čtenáři značnou stopu. Přesto ale není komiks „příručkou“ (jak jej nazvala Kateřina Čopjaková v Liberatuře) o komunikaci s člověkem snažícím se počít. Tematizuje hlavně prapodivnou tendenci, v rámci níž se otázka početí nebo rodičovství jakoby automaticky stává věcí společnosti. Každý člověk řeší vlastní sexualitu a s tím často spojenou otázku potomků, jeho světonázor navíc podpírají politické strany, které zásadní roli tohoto tématu připomínají občanům při každých volbách. Sex a mateřství je věcí nás všech a můžeme se k ní po libosti vyjadřovat. Až na to, že bychom spíš neměli.

Čtěte také: Léto nemusí být jen prosluněná pláž

Oba komiksy by se daly až nebezpečně snadno zaškatulkovat do „ženských“ témat. Skrz svéráznou ženskou perspektivu je tu akcentován pohled autorek na svět, obě témata jsou ovšem stejně femininní jako maskulinní. „Autobiografický komiks má podle mého sílu detabuizovat spoustu témat,“ zmiňuje Drahoňovská v rozhovoru pro Český rozhlas Vltava. Její komiks, stejně jako Bezdětná Moniky Baudišové, je toho důkazem. Život „bez něčeho“ není hendikep – ale v mantinelech naší společnosti vyžaduje notnou dávku odvahy na cestě k přijetí nového, nečekaného já. V případě alopecie lidé zpravidla nevědí, co se děje. Početí je zase často předmětem tolika rozvířených debat, že je snadné přehlížet, jak necitlivě se společnost k lidem řešícím tento problém chová. Obě komiksové hrdinky svou novou realitu přijaly a rozhodly se pomoct ji přijmout i dalším lidem, kteří o tom zatím mluvit neumějí, aby se necítili být divní nebo osamocení. A ostatní nutí neodvracet od nich oči – učí je o těchto věcech mluvit.