Je Silvestr, konec roku 2019, a my již brzy oslavíme Klackovy první narozeniny. Se vší drzostí bezostyšně vstoupil do přesyceného virtuálního prostoru a jako kritická hůl počal rýpat do strnulých struktur kultury kolem nás. 

Při třicátém výročí pádu železné opony jako by se nejenom tuzemská kinematografie, ale i filmová produkce všech států, které ležely ve východní sféře, zastavila a zamyslela nad cestou, kterou společnost jako celek ušla.

V posledních dvanácti měsících došlo na brněnské scéně k mnoha změnám na pozicích uměleckých vedení. Zásadní otázkou je, zda se divadla rozhodnou jít cestou hledání nové tváře, nebo ne.

Každá více či méně zásadní záležitost, která má co dočinění s českou překladatelskou scénou, se neobejde bez zmínky na facebookové skupině Tváře překladu.

Letošní rok byl pro mainstreamové filmy v mnoha ohledech velkolepý. Rok návratu několika slavných režisérů, ukončení etapy jednoho komiksového fenoménu a rok překvapivého vykoupení jeho rivala.

V letošním roce jsme se dočkali vydání tří EPs a několika dalších tracků z dílny mladého pražského labelu Die Mannschaft.

V posledním roce prošlo mé divadelní vnímání citelnou změnou.  Z inscenací proslulých divadel nebo tvůrců jsem často odcházela s pocitem jalového dojmu a otázkou, co tím chtěl vlastně básník říct.

Pohled z tramvaje přes Vltavu začíná být poměrně monotónní. Prakticky si můžete házet korunou, které známé jméno tam zrovna uvidíte: momentálně visí Kupka, před ním vévodil pohledu na Sovovy mlýny červenobílý Picasso.