Hana Blažková se ve své monografii Literatura bez úvazků? zamýšlí nad situací devadesátých let v českém literárněvědném kontextu. Své politické čtení demonstruje na případu Michala Viewegha, spisovatelské celebrity nově se ustavujícího kapitalistického knižního trhu.

Literární vědec Roman Kanda ve své práci Český literárněvědný marxismus. Kapitoly z moderního projektu předkládá hutnou charakteristiku tuzemského marxistického myšlení. Po 30 letech se tak lze seznámit s tématem bez vší kontroverze a zbytečné démonizace.

Oslabování role literárního autora v interpretaci je příznačné pro velké množství literárněteoretických proudů 20. století. Anna Schubertová ve své knize Stávám se řečí: Smrt a návrat autora v perspektivě filozofie identit představuje alternativní model interpretace.

Mnohé absolventy a absolventky bohemistiky čeká učitelské poslání nebo jiná profese, v níž budou čtení a reflexi literatury předávat dál. Jak ale vypadá jejich čtenářský zápal v době, kdy se na budoucí úlohu teprve připravují?

Nejnovější kniha literárního vědce Jiřího Trávníčka provádí od kamenných destiček až k elektronickým čtečkám. Publikace Kulturní vetřelec: Dějiny čtení – kalendárium představuje fenomén čtení v kulturních, historických a sociálních souvislostech.

Slovním spojením „ženské psaní“ bývá neproblematicky označována literatura psaná ženami. Jan Matonoha si toto sousloví bere a přeznačuje jej, v jeho pojetí jde o termín pro soubor poetologických rysů a narativních strategií, které nejsou odvislé od pohlaví subjektu.