Sídliště byla po roce 1989 vnímána jako jeden z excesů minulého režimu. V posledních deseti letech se ale ručička vychýlila opačným směrem. V historii sídlištní výstavby můžeme číst, jak se přetvářel vztah mezi jedincem a prací, časem a naplněním jeho tužeb.

Zejména v situaci posledních měsíců, kdy byl náš osobní i veřejný život omezen do prostoru mezi čtyřmi stěnami se ukazuje, jak podstatné je pro naši psychiku jejich běžné oddělení. Chování lidí, uzavřených ve stísněném prostoru, je koneckonců také častým námětem literárním a filmovým.

Básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek ve svém literárním i výtvarném díle často pozoruje venkovní svět skrz okno světnice. Právě materiál okna mu poskytuje bohatý zdroj básnické imaginace a neustále proměňuje pozorovanou „realitu“.