300 z místa: Současná česká

17. BŘEZNA 2021

Tři sta z místa je rubrika, ve které necháváme burácet emoce a v níž autocenzura přijde zkrátka. Občas je zkrátka tři sta slov až dost. Tentokrát si Kamila a Šárka pustily podcast Současná česká. Get in loser, we’re going hating.

Samozvané literární fenomenoložky a studentky žurnalistiky Káč a Pajdýs nalezly díru na trhu a rozhodly se pustit do interpretací současných českých literárních děl – tak vznikl instagramový účet a záhy i podcast Současná česká. Začalo to nevinně – nicneříkajícími soudy a dojmologií, nad kterou by se snad ani nemělo cenu rozčilovat vzhledem k charakteru bookstagramových příspěvků v online prostředí. V posledním dílu Literatura jako apel však odhalily svůj metodologický aparát a člověku zůstává jen rozum stát. 

Autorky podcastu interpretují knihy, „které dávají přednost výchovné funkci před estetickou“ (například Šindelkovu Únavu materiálu či Pánkovu Lásku v době globálních klimatických změn), a jejich hodnocení je snad tím nejhorším klišé, které si můžete v oblasti literární kritiky představit: ke knihám přistupují prizmatem „co chtějí autoři říct“, načež jsou schopny sdělení odhalit i z titulu, a tak je ani není třeba dočítat. „Nejsou tam skryté významy. Mně by vyhovovaly alegorický zobrazení problému, který si ty domyslíš,“ bodře konstatují s lítostivým tónem, že jim pak nezbývá moc prostoru pro interpretaci. Splňují i poslední bod příručky Jak mluvit chytře o knihách  – pochvalně se zmínit o Dostojevského Zločinu a trestu (protože politikum vyjadřuje jaksi „mimoděk“).

Ambice podcastu nespočívají jen v interpretaci děl, ale i v jejich kontextualizaci a kategorizaci. Zdá se ale, že takové kroky jsou pro autorky samozřejmé a zjevné, tudíž nemají potřebu zdůvodnit, proč právě tyto kategorie a jak na ně přišly. Pokud někoho citují, tak jen sebe sama: „shoutout to Současná česká“. Když už se – byť zřejmě z legrace – nazývají literárními fenomenoložkami a pracují s literárněteoretickými pojmy, měly by s nimi umět zacházet, ne jimi neurčitě šermovat. Nakonec tak hlavně demonstrují převahu nad čtenáři bez teoretického zázemí. Ve skutečnosti je ale nepřevyšují reálnými vědomostmi. Disponují snad jen nepatrně větší slovní zásobou a rozhodně větším dílem veřejného prostoru (shoutout to Radio Lógr).