Zkušená autorka debutuje formálně odvážnou novelou s autobiografickými prvky, která zobrazuje několik let vztahu dospívající dívky a jejího padesátiletého učitele.

Andrej Babiš přitahuje kritiky destruktivním působením, ale i archetypální povahou a svéráznou dikcí. Většina pokusů o jeho reflexi nicméně sklouzává k morálnímu kýči. Maclovi se podařilo tohoto problému vyvarovat; jeho satira je radostná a hravá.

Šeptuchy následují jeden z trendů současné slovenské literatury, totiž psaní inspirované regionálním folklorem. Sabuchové se podařilo na půdorysu skutečného periferního regionu vytvořit vlastní fikční svět Podlasí a zabydlet ho přesvědčivými postavami.

Můj odpočinkový rok líčí dobrovolnou izolaci mladé, krásné a bohaté studentky dějin umění, jejíž odpor k dosavadnímu vedení života i sobě samé ústí do ročního projektu hibernace, od kterého si slibuje nejen delší odpočinek, ale úplné znovuzrození.

Prozaický debut Marieke Lucase Rijnevelda S večerem přichází tíseň se rychle stal bestsellerem i za hranicemi Nizozemska. Skrze lokální motivy se mu daří pojednávat o univerzálních tématech jako truchlení a rané dospívání.

Prozaický debut vietnamského básníka Na Zemi jsme na okamžik nádherní je dopisem matce, která si jej nikdy nepřečte. Nemožný dialog prostřednictvím jazyka zviditelňuje těla poznamenaná válečným traumatem a ohledává osvobozující i destruktivní sílu tělesné touhy.

Fernanda Melchor vypráví skrz hru s thrillerovými a hororovými prvky příběh současného Mexika. „Nikdy jsem nechtěl lhát tak moc, jako teď. Říct, že žiju v zemi-povídce nebo v zemi-filmovém scénáři,“ napsal mexický básník Alejandro Merino ve své básni Země-horor. Stejnou krajinu pustoší i bouře Fernandy Melchor v románu Období hurikánů.

V nejnovější knize Pravomil aneb Ohlušující promlčení vychází Petr Stančík z osudu reálné osobnosti Pravomila Reichla. Oproti předchozím prózám ubylo jídelních a sexuálních orgií, autorův osobitý styl ale prosakuje i skrz otřesné scény gulagů.

Tři sta z místa je rubrika, ve které necháváme burácet emoce a v níž autocenzura přijde zkrátka. Občas je zkrátka tři sta slov až dost. Tentokrát si Kamila a Šárka pustily podcast Současná česká. Get in loser, we’re going hating.

Vražda Jána Kuciaka a Martiny Kušnírové zahýbala před třemi lety středoevropským děním. V Republice Davida Zábranského ožívá událost v nových obrysech – autor načrtává panoptikum směšných charakterů, které byly (či být mohly) s tehdejším převratným děním spjaty.

V prosinci loňského roku vydalo nakladatelství Host román Kim Čijong – ročník 82 od jihokorejské autorky Čo Namdžu pojednávající o tom, jak jsou Korejky v současnosti nejrůznějšími způsoby utlačovány.

Jsou introvertní, žijí s hendikepem, ostatní je mají za podivíny, strašpytle nebo chudáky. Do jejich života plného útrap plynoucích z neporozumění se snaží ve své knize Klub divných dětí nahlédnout spisovatelka Petra Soukupová.

Srnčí noha, entomologická burza, a dokonce i autobus plný básníků svištící Čínou se stávají předmětem textů nově vydané knihy Petra Borkovce Petříček Sellier & Petříček Bellot.

Poslední roky knižnímu trhu dominují romány Radky Třeštíkové a Patrika Hartla. Intelektuálové považují za zbytečné se jimi vůbec zaobírat, nicméně se úspěšně prodávají a vychází v několikerých dotiscích.

Jakub Dotlačil přichází v románu Až zhasneme s trochu jiným příběhem devadesátých let, než na jaký jsme zvyklí. Bere nás do masokombinátu a skrz intimní příběh hledá odpověď na otázku: Co se to tehdy vlastně stalo?

Byť máme každoročně tendenci spíše lamentovat nad stavem kultury, česká próza posledních let začíná nabízet poměrně dost textů k uspokojení pestrého čtenářského národa. V porovnání s rokem minulým jsme se dočkali méně debutantských titulů, a na scéně tak byli vidět spíše zaběhlí autoři.