Debut BeRnardety Babákové zve mezi stěny s oknem do širokého okolí

26. dubna 2022

Prostor vymezený vypínači, blízko a daleko mezi světlem a tmou. Kudy se vydat? Hledání místa, hledání pokoje, hledání sdílené polohy, když to poslední bylo ukončeno. Bernardeta Babáková debutuje tematizací zániku a konce, lásky i bezdomovectví.

V roce 2016 vyhrála společně s Karlem Škrabalem literární soutěž Brněnská sedmikráska a několik jejích autorských bloků je k nalezení na stránkách Nedělní chvilky poezie. Zde publikovala i pod pseudonymem Bernadeta Tabáková. Je studentkou práv a divadelní fakulty JAMU. Jedna z básní její debutové sbírky byla také součástí antologie Nejlepší české básně 2018 vydané nakladatelstvím Host. Sbírka Sdílení polohy bylo ukončeno vyšla v redaktorské péči Radka Štěpánka.

Zúčastnit se všeobecné krize za pochodu pod žárovkama

Celek debutu se odehrává za zdí, nebo přesněji řečeno mezi zdmi. Texty jsou zazděny a pevně uloženy mezi čtyřmi stěnami a není jisté, jestli je zhasnuto, nebo rozsvíceno. Máme ale možnost nahlédnout dovnitř. Oddíly sbírky jsou nápaditě vizuálně ucelené pokoje jednoho bytu, anebo stěny jedné místnosti, kam lze vstoupit a zase vyjít ven. Vypínače na obálce určují prostor, ve kterém se básně pohybují – k zániku, rozkladu a hnití, tedy mezi začátkem a koncem, mezi zapnuto a vypnuto (tomuto zániku není možné zabránit nebo předejít, lze ho ale popsat, možná alespoň pozastavit, o chvíli oddálit). Takto úzce vymezený meziprostor, který ale obsahuje libovolný časový úsek, lze také chápat jako ilustraci velikosti prostoru ve vztahu mezi dvěma lidmi. Zde se ptáme, kde stojí jeden a kde druhý, proč a jak jsou navzájem odlišní? Sbírka se zabývá mnohostí podob lásky, Babáková se ptá po podobě nejen své lásky v reflexi žalostné situace zanikajícího světa plného zahnívajících věcí. Světa, kde se zároveň dá jednoduše rozsvítit a zhasnout, kde se věci dají vracet téměř do podoby, v jaké se už jednou nacházely, světa, který ale zároveň nutně provází nevyhnutelná nevratnost. 

Oddíly sbírky jsou vždy pojmenovány téměř strojově strohým oznámením příznačným pro nápisy na dopravních cedulích nebo v aplikacích chytrého mobilního telefonu. Tím spíš si položme otázku, co podobná sdělení –, která kdyby byla budovami, patřila by k funkcionalismu –, mohou vyjadřovat osobního, jak mohou být slovy Adrieny Šimotové čím více osobní, tím více obecná. I titulní název celé sbírky je koneckonců z podobné čeledi sdělení, ale zpřetrhaná intimita zranitelné situace je z něj patrná. Dá se z něj ale také vytušit odvaha a odhodlání k rozhodnému stanovisku, právě tak jako rozsvícení či zhasnutí světla, kde pomezní stav vůbec neexistuje, a nedá se v něm tedy zůstávat. 

Název druhého oddílu „Park kultury a oddechu“ čtenáře upomíná na báseň navíc je jasný Jáchyma Topola ze sbírky Miluju tě k zbláznění z roku 1991. Kultura a oddech nejsou žádný sourozenci. V průběhu sbírky vyvstávají aluze na české i zahraniční literární nebo obecně kulturní prostředí – na Hamelno známé z debutu Deti Hamelnu Dominiky Moravčíkové z roku 2020 („divadýlko o umírajícím bratru v Košicích / o horečce / aspoň si koupit paralen / je třeba se rozdat hned ne ve vstupní hale / a pak s nimi počkat na další vlak do Hameln“), na unuděnou Emu Bovaryovou, Michelangela a další.

Jak je můj život prázdný?

Velká smyslovost textů se manifestuje pojmenováním zejména čichových vjemů a citelně blízkého vnímání zániku, kdy v „horkém suchém dni / mi za krk padaly / nahnilé meruňky“. Texty Babákové se rozkladu, zániku a hnití věnují hned na několika úrovních – v úrovni pachů nejen plodů a květin, dále na úrovni sociální, kde tematizuje konzumní způsob života, ekologický rozpad žitelného světa, uplatnitelnost na pracovním trhu, osobní vlastnictví věcí, válku nebo bezdomovectví: „to jsou tví bližní / nechceš je za sousedy / ani to cigárko pro ně nemáš / ani drobásky / co by zazvonily na pár vteřin jak zvonček šťastia / tohle je taky džob / práce jako každá jiná“. Rozklad se odehrává i na rovině osobní, kde ho v plynoucím a plynulém čase lze pozorovat „a nechat přes sebe přejíždět den za dnem / a nehnout se od sebe. Ten angrešt už na vždycky bude chutnat jako popel“, i když „bylo to klidné odpoledne“. A samozřejmě na úrovni vztahů. Zde čtenáře konfrontuje se samotou, stářím blízkého člověka, smrtí člověka a smrtí zvířete a očekávanými vztahovými vzorci a normami. Pokládá klíčovou otázku, jak láska vlastně vypadá, čím se manifestuje, jak je možné ji dokázat a dokazovat. Jaké je to cítit, když zaniká, když zanikne v „ocelově pevném láskyplném sevření“. Je to konečně láska, když „v duchu už si přeju dívat se s tebou na hokej a když metr a půl pod náma umřel člověk / a ty se na mě zlobíš / a ty se se mnou hádáš / a ty mi v noci bereš peřinu“? 

Je zcela na místě ptát se po tom, do čeho se musí rodit láska dnešního člověka, čím a v čem je uprostřed zpráv a možností a druhých a dalších možností. Co když už opravdu může mít pouze podobu, ve které „oblbuju se tou naší láskou / nejlepší zábavou / pro chudý“? Nebo jen té hlávky zelí, díky které „můj život není prázdný / i přes ztrátu materiálních jistot / zbyla mi ještě hlávka zelí“ a kterou se náhodou, při těchto klimatických podmínkách, poštěstilo vypěstovat? 

Najít místo

Babákové texty nejsou jen výpovědí o složitém světě doslova plném vztahů, ale nezavírají oči, okno ani dveře místnosti před sociálním rozměrem a potažmo i dopadem (do) života současného mladého člověka. Závěrečná báseň sbírky vystihuje pocit mnohosti ne pouze problémů, ne pouze vztahů, ale pocit vědomí mnohosti lidí a jedinečné perspektivy každého z nich: „tolik polyakrylu bavlny koženky / tolik děr na ponožkách a chlupů v nose / za každými víčky / příslušný vnitřní svět […] proměnná individuality na Ntou“. (Je ovšem škoda, že právě v závěrečném verši celé sbírky je tisková chyba.) Hledání svého místa je obtížné ve chvíli, kdy i fyzická místa zanikají, kdy gellnerovsky „po nás přijde potopa / a někdo vlastnící betonářskou firmu“, kdy je problematické hledání jakéhokoliv místa – odpočinkového, pracovního, mezi druhými. 

Čtěte také:

Tim Postovit krotí motýly v hořícím pralese

Debut je příznačně pro hledání místa zásadní. Hmatatelná smyslovost potu a bezprostředních teplotních vjemů vybízí k zapamatování. V tematizaci celospolečenských témat vzniká paralela mezi vnitřním a vnějším, mezi osobním a veřejným, člověk je nutně přítomný na obou těchto pólech, na obou jen zdánlivě opačných místech. 

Prvotinu Bernardety Babákové kolem a kolem sepne slovo konec, konec světa, konec lásky, Uzavření hlavního tahu na Vídeň, Sdílení polohy bylo ukončeno. Ačkoliv se hlavně na začátku sbírky nelze ubránit dojmu další milostné lyriky, jsou v ní tematizovány podstatné okolnosti tohoto žánru, díky kterým sbírka pomalu nabírá na obrátkách. Jistě je kam se dívat dál, pokud je tento konec teprve začátkem. 

BABÁKOVÁ, Bernardeta: Sdílení polohy bylo ukončeno. Brno: Dobrý důvod, 2021. 60 s.