Tři poetiky, svébytné, zcela nepodobné a každá si umanutě hledí svého. Zájem upřený zcela k hmotě básně, k materiálu poskytuje každému z vybraných autorů možnost vyvázat se z jakéhokoli nároku jednoznačnosti, svádění ke smyslu, pointy.

Nová sbírka Zbyňka Fišera se pohybuje na pomezí. Odehrává se na hranici znepřátelených států, na pomezí života a smrti, osciluje mezi mýtem a realitou. K zachycení průniků tak komplikovaných volí autor značnou fragmentárnost a měnící se perspektivy.

Poezie vyžadující spolupráci čtenáře, který se nezalekne výzev a proměn světla s možností sahat až ke tmě. Verše, které po vás budou chtít, ať se taky trochu snažíte. I tak by se dala charakterizovat Vackova sbírka Měňagon.

Prostor vymezený vypínači, blízko a daleko mezi světlem a tmou. Kudy se vydat? Hledání místa, hledání pokoje, hledání sdílené polohy, když to poslední bylo ukončeno. Bernadeta Babáková debutuje tematizací zániku a konce, lásky i bezdomovectví.

Jan Škrob v nové sbírce Země slunce evokuje hrdiny žánrové prózy, zároveň ale nakračuje směrem mimo čas a lineární příběhy. K motivům, jež rozvíjel v předchozí sbírce Reál, přidává otázku věčnosti.

Průběžná zpráva o stavu území je debutem libereckého básníka Martina Trdly (*1985). Autor v ní předkládá reflexi současného časoprostoru, lyrický subjekt vystupuje coby apatický „korunní svědek 21. století“.

Tim Postovit ve své nové sbírce Motýlí pavilon zkoumá možnosti poezie značně odlišným způsobem než v debutu Magistrála. Autor se při hledání nového směru oprostil od slamerské, rapové poetiky – přestože českou scénu slam poetry dál poctivě okupuje.

Anna Luňáková publikovala své dva debuty – prozaický a básnický – téměř současně. Tok řeči se v básnických skladbách knihy Jen ztratím jméno žene kupředu bez zastavení a snadno může nechat čtenáře za sebou.

Deti Hamelnu jsou debutovou sbírkou slovenské autorky Dominiky Moravčíkové, kterou vydalo v minulém roce nakladatelství Skalná ruža. Tematicky i jazykově komplexní dílo vyniká šíří perspektiv, které autorka dokáže v básních zpřítomnit.

V nejnovější sbírce Adama Borziče Šišky za úsvitu se lstivě smějí je překvapivě málo šišek i smíchu. Zato se básník a šéfredaktor časopisu Tvar pouští do niterné a přírodní poezie, do světa moře, větru a síly slova.

Tíha vlny je druhou básnickou sbírkou Terezy Šustkové, která debutovala v roce 2018 knihou Skrýše, také v nakladatelství Host. Nová sbírka autorky se nese v podobném duchu, vyvstává téma rodičovství i blízkosti s druhými včetně Boha.

Dekadence zdaleka neznamená jen dandyovské elegány, svůdné ženy a zvrhlé orgie. Právě duchovní stránka dekadentní poezie, její oscilace na hranici provokací a zavržení vlastní tělesnosti totiž dává šokujícím dekadentním obrazům nutný hlubší smysl.

V páté básnické sbírce Kateřiny Bolechové vydané Nakladatelstvím Petr Štengl rezonují témata stáří a mezigeneračního neporozumění. Zdánlivě nekonečná a šedá realita konce se odehrává za využití chladně jednoduchého stylu bez přílišných jazykových ozdob.

Alžběta Luňáčková po více než deseti letech působení na literární scéně vydala svůj debut Pravý úhel, a to v nakladatelství Host. Konceptuálně soudržná sbírka obsahuje sevřené intimní básně, které pracují dovedně s ironií a jazykovou hrou.

Jakub Řehák ve své nejnovější sbírce Obyvatelé nedává ani tak prostor lidem, ale spíš oživuje město, jež „praská pod tíhou měňavých nálad“. Přibližuje nám jeho bolavé ulice, líné domy i popraskané omítky. Ústředním motivem je tušená Praha včetně lidí, kteří z ní nedokážou odejít.

Kristině Láníkové letos v Éditions Fra vyšla sbírka Úvahy nad zájmeny, ve které obrací pozornost k otázkám identity a básnických fragmentů, ale taky třeba k bílé barvě lednice. A právě ta lednice nakonec z textů svítí víc než jakýkoliv hlubší přesah veršů.

Milan Děžinský uvádí u nakladatelství Host svou sedmou sbírku – Hotel po sezóně. Pouští se do odvážného pokusu oživit české básníky první půlky 20. století skrze své vlastní anachronické, ohlasové básně.

Každý pátek vám přinášíme anketní odpovědi osob nominovaných na ceny Magnesia Litera. Filozofické otázky bytí i otázky na tělo, nebojíme se ničeho! Dnes si můžete přečíst o Jiřím Dynkovi, Ewaldu Murrerovi a Danielu Hradeckém.

Básník, grafik a překladatel Bohuslav Reynek ve svém literárním i výtvarném díle často pozoruje venkovní svět skrz okno světnice. Právě materiál okna mu poskytuje bohatý zdroj básnické imaginace a neustále proměňuje pozorovanou „realitu“.

Šest let od svého úspěšného debutu Podolí vydal Jonáš Zbořil, známý především jako rozhlasový moderátor Radia Wave, druhou sbírku Nová divočina, opět v nakladatelství Host. Zbořil se ve sbírce obrací k budoucnosti a pootevírá dveře konce světa.