Pomodli se, vyhoň ptáka, roztoč Vřeteno a spas svět

19. července 2021

WEBVřeteno.jpg

Jakub König aka Kittchen letos publikoval svůj románový debut s mystickým názvem Vřeteno a podtitulem „román z propasti“. Knihu vydalo na konci května nakladatelství Paseka. Autor v ní představuje dystopický svět plný fantastiky a sci-fi prvků. Cesta hlavního hrdiny Keye je plná akčních situací, ale také běžných adolescentních problémů vedoucích nakonec k překvapivě dospělým rozhodnutím. To vše podtrhává Königův básnický jazyk osvojený psaním písňových textů.

Všestranný umělec Jakub König stojí za celou plejádou uměleckých počinů. Ať se jedná o komiks s cynickým, padlým alkoandělem nazvaným Anjel, nebo úspěšné hudební uskupení Kittchen oceněné v roce 2014 cenou Anděl v kategorii alternativní scéna. V českém prostředí rezonuje i jeho hudebně-literární projekt Zvíře jménem podzim. Letos Jakub König představil svůj debutový román Vřeteno. Jedná se o dystopický Bildungsroman odehrávající se ve smyšlené kolonii lidí nazývané Mnohodvůr. Nutno hned na začátek předestřít, že autor nepřichází s něčím příliš novým. Svět po atomové válce, kolonie přeživších, kde je teokratická společnost rozčleněna do předem determinovaných kast, ze kterých není možné se vymanit – člověk se nemůže zbavit pocitu, že tohle už někde viděl, že tohle už někde četl. Jonáš Zbořil ve své recenzi pro Radio Wave trefně poukazuje na podobnost Vřetena a filmového kulťáku Snowpiercer. Analogií by se dala najít celá řada. Stačí sáhnout do obsáhlého fondu dystopických young adult příběhů. 

TEXT1Vřeteno.jpg

O neoriginalitě vypovídá i konkrétní realizace fikčního světa knihy. Mnohodvůr je podzemní město přilepené na stěnách obrovské Propasti. Je rozčleněno do tří částí, přičemž Skleněné paláce zaujímají místa nejblíže k povrchu. Z tohoto důvodu disponují velkým množstvím slunečního světla, a jak už samotný název napovídá, sídlí tu ti nejbohatší. Druhou úroveň tvoří Horní město. Sem už sluneční paprsky pronikají obtížněji, nicméně zdejší měšťané mají stále k dispozici relativní dostatek všeho potřebného. To však již nelze tvrdit o poslední části – Spodním městě –, odkud pochází i hlavní protagonista celé knihy, náctiletý mladík Key. Mnohačetné, chudé rodiny se zde tísní v malých ubikacích popisovaných jako plástve. Muži každý den sjíždějí výtahy do hlubin jeskyní, kde těží a sbírají poslední zbytky surovin, vody a hub, jež tvoří převážnou část jídelníčku celého Mnohodvora. Slunce sem dopadá jen velice málo. 

Tato již na první pohled nepříliš zdravá společnost žije v náboženské úctě k Matce Propasti, která je chrání před děsivými bohyněmi, jež kdysi celé lidstvo smetly z povrchu zemského. Jediný zdroj informací o dávných událostech je kniha Bábel, kde je vše jinotajně popsáno. Časté narážky na hořící oblohu a spálenou zem předkládají přibližnou teorii o atomové válce. V knize Bábel je mimo jiné zmíněn i příběh o Babylonské věži, která se údajně měla propadnout sama do sebe a z jejích trosek později vyvstal Mnohodvůr. Matka Propast je tak absolutní entitou ovládající svou existencí životy lidí, kteří se k ní několikrát denně modlí a každých třicet šest dní jí obětují náhodně vybraného jedince. Vždy se však jedná o člověka na sklonku života – tedy až do chvíle, kdy drony odnesou Keyovu mladší sestru Lunu. Narušení zaběhlých pravidel je jen jedním z mnoha impulzů, které dávají do pohybu celý kolos příběhu.

Autorem obálky je Filip Hřiba. / Zdroj: Paseka

Autorem obálky je Filip Hřiba. / Zdroj: Paseka

Přestože kniha o dvě stě sedmdesáti stranách nenabízí příliš mnoho prostoru, hloubkový ponor do útrob Mnohodvora je opravdu vydatný a po jejím přečtení má čtenář celkem ucelenou představu, co tamní život obnáší a jak vše funguje. Nicméně i toto má svou daň, která se projevuje hlavně na začátku knihy. Autor ve snaze detailně seznámit čtenáře se svým světem na něj chrlí jednu informaci za druhou. Je tak zapotřebí jisté čtenářské obratnosti k zorientování se a prokormidlování těmito informačními smrštěmi. Další nežádoucí efekt se podepisuje i na tempu příběhu, který je v důsledku hutných informačních vložek místy násilně zrychlen, což ve finále ubírá na jeho důvěryhodnosti. Zkrátka to tu a tam zavání situacemi ve stylu deus ex machina. Například když je Key postřelen a omdlívá uprostřed masakru. Během vteřiny se probouzí ukryt v jakémsi nevěstinci, nadopován nanoroboty, kteří ho během hodiny kompletně uzdraví, a ještě jeho tělo vylepší. Motivace jeho zachránkyně je však v textu téměř nepostřehnutelná. I pohnutky dalších vedlejších postav jsou buď nejasné, anebo ve většině případů fungují na algoritmu: A zachrání B, tudíž později B musí zachránit A.

LYRICKÁ BÁSEŇ PLNÁ ZBYTEČNÉ AUTOEROTIKY

Vedle akční dystopie Vřeteno nabízí i jisté rysy Bildungsromanu. Na Keyovu zmatenou cestu napříč Mnohodvorem lze nahlížet i z perspektivy přerodu naivního ztřeštěného puberťáka v dospělého muže. Key není jako jeho vrstevníci a sourozenci, neboť na rozdíl od nich nedisponuje žádnou zvláštní schopností – darem. Jeho unesená sestra Luna například umí skákat o malinké sekvence v čase a jeho bratr Vik je schopen lidem do mozku posílat různé představy a obrazy. Key je zvláštní také tím, že nedokáže roztočit své vřeteno – magický předmět, který vlastní téměř všichni. Pokud vřeteno rotuje správně, vyluzuje nádherné zvuky. Paradoxně ho však nejlépe umí roztočit děti a dospívající. K čemu však slouží či co přesně symbolizuje, nechává autor na čtenářově fantazii a interpretaci. V jiných ohledech je ale hlavní hrdina prototypickým teenagerem. Kouří travisko, jakousi mnohodvorskou obměnu marihuany, občas se napije a hlavně masturbuje, masturbuje a masturbuje. To dělá doslova za každé situace, dokonce i na záchodech VIP podniku v Horním městě, zatímco venku zuří revoluce. Každou ženskou vedlejší postavu vnímá téměř zásadně skrze její tělo. Jak už to bývá, čeho je moc, toho je zkrátka příliš – jednoduše protože Key, i když by možná chtěl, není žádný Nick Twisp, hlavní hrdina Mládí v hajzlu od C. D. Payna.

TEXT2Vřeteno.jpg

Příjemné však je, že i přes sebeukájecí eskapády se způsob Keyova myšlení výrazně proměňuje. Tento posun z mladistvé „telecí“ rebelie k racionálnímu, střízlivému uvažování a k vážným a zodpovědným rozhodnutím je v textu velice dobře patrný, hlavně díky detailnímu popisu Keyova vnitřního světa. S tím jde ruku v ruce například i ztráta iluzí, ať už o celé společnosti, nebo o vlastní rodině. Ikonickým příkladem je změna jeho nahlížení na postavu otce. Na začátku lze sledovat, jak je pro protagonistu jeho táta ten nejlepší člověk na světě – milující, pracující a hlavně klidný. Nicméně ke konci přichází hořké vystřízlivění a Key v sobě odemyká i odsunuté vzpomínky na otcův alkoholismus či domácí násilí. A právě v těchto momentech kniha dostává poměrně nečekaný, avšak vítaný společenský přesah.

Na upoutávce na zadní straně knihy mimo jiné stojí: „Jakub König díky psaní písňových textů uplatňuje smysl pro detail i nespoutanou obraznost. Jeho románový debut je doslova nacpaný intenzivními výjevy a utkvělými vidinami.“ Autorův jazyk je bezpochyby nejsilnější stránkou knihy. Text osciluje mezi básní v próze, modlitbou a klasickou žánrovou knihou se všemi náležitými vulgarismy a lehkou řezničinou. Vše je psáno nespisovnou češtinou, což realisticky podporuje vyprávění v ich-formě. Za přehršlí onanických scén lze snad spatřit i jazykovou snahu o kontrast, kdy nejdříve čtenář čte lyrický popis bohatých hrdinových představ a hned v další větě je u „vadnoucího ptáka v ruce“ či „mrdky v křišťálové míse“. Jazyk a styl se zde vůbec rychle proměňují, což koreluje s tempem děje. Psychedelické obrazy střídají popisy soubojů a zběsilé honičky, básnické scenerie pak právě již tolikrát omílanou onanii. Celkově tak text tvoří hravou mozaiku, která místy podrží i slabší dějová místa. Dalším ozvláštněním jsou promluvy samotné Matky Propasti, které jsou od zbytku knihy graficky odlišeny. V nich se staví do role rodiče a manipuluje s příběhem tak, že dějové uzle ukazuje z jiných perspektiv. 

TEXT3Vřeteno.jpg

Jakub König je bezesporu talentovaným umělcem prokazujícím své kvality v různých uměleckých polích. Jeho románový debut sice nepřináší do hry nic příliš objevného, nicméně žánrové fanoušky tento přírůstek na české scéně jistě neurazí. A běžným čtenářům nabídne nevšední zážitek díky skvělé práci s jazykem, v jehož rysech se nezapře Königova básnická duše. Pokud se čtení knihy ještě doprovodí poslechem posledního kittchenovského alba Puls¸ které podezřele vyšlo ve stejný měsíc jako Vřeteno, dostávají fikční svět i události v knize zcela nové rozměry a naopak.

 KÖNIG, Jakub: Vřeteno. Praha: Paseka, 2021. 272 s.

Previous
Previous

Táňa Zabloudilová: Jako autorka se cítím být na jedné lodi s diváky

Next
Next

Marina sní o rovnoprávném světě i smysluplné existenci