Rosa Luxembourg do každé americké postele

25. května 2020

První pohled na provokativní název publikace Proč mají ženy za socialismu lepší sex vyvolává senzacechtivý dojem komunistického porna. Asi to byla strategie autorky, jak k přečtení knihy nalákat co nejširší okruh čtenářů. Ti si z ní pak mohou odnést poučení i nečekaná zjištění. Otázka je, jak knihu budeme vnímat my, Češi.

Publikace je sborníkem esejí americké etnografky Kristen R. Ghodsee. Ta se záhy po zborcení železné opony vydala na cesty po východní Evropě, aby zde zkoumala proměny života žen v souvislosti s nástupem kapitalismu. Svoje poznání pak spojila se spisy socialistických teoretiček a teoretiků a s nejnovějšími sociologickými a historickými výzkumy sexuologie v zemích socialistického bloku (najdeme mezi nimi ovšem i Foucaulta, který v knize s takovým tématem nesmí chybět).

Dialog s mrtvým přítelem

Autorka sází na u nás poměrně neznámý esejistický způsob výstavby narativu, kdy teoretické poznatky a historická data konfrontuje s vlastní žitou i odpozorovanou realitou. Tím vytváří dojem autentické osobní výpovědi, která je o to silnější, že má podporu v teorii. Celým textem prochází jako jakýsi leitmotiv příběh Jakea, zapřísáhlého kapitalisty, který zahynul při atentátu na newyorská dvojčata. Jake byl autorce nejen dobrým přítelem, ale také partnerem ve věčných polemikách o politice i společnosti. Autorka tyto debaty podává jako dialektický svár, který jí pomáhal dosahovat nových zjištění – „syntéz“. 

I tato kniha je pro autorku prostorem k nové diskusi se svým zemřelým přítelem. Jake totiž věřil, že ženy používají sex jako nástroj ekonomické směny, pomocí nějž dosahují výhodných společenských pozic. Tato „ekonomická teorie sexu“ byla v Americe ve své době velmi populární a dodnes žije například v myšlení stoupenců hnutí alt-right. Ghodsee ji ale záhy rozbíjí na kusy – vychází totiž podle ní z mylného předpokladu, že ženy sex vyžadují méně než muži, a mají tak výhodnější vyjednávací pozice. Zároveň tato teorie zcela ignoruje fakt, že pokud se žena za pomoci sexu dostane do ekonomicky výhodného postavení, zůstane závislá na zdroji svých příjmů, tedy na manželovi, případně milenci. Tato realita je bohužel ve Spojených státech s jejich chabým státním sociálním systémem a neexistující mateřskou dovolenou stále více než aktuální. A zde přichází v autorčiných argumentech na řadu teorie a praxe státního socialismu.

Ten podle autorky zajišťoval ženám ekonomickou nezávislost: zvyšoval jejich zaměstnanost, poskytoval rodinám zdarma sociální služby (školky, jesle, nemocnice), zjednodušoval rozvodový i potratový proces a dával ženám právo rozhodovat o jejich těle a sexualitě (v Americe měl v těchto věcech rozhodovací pravomoc často pouze manžel). A co je snad nejdůležitější – socialistické vlády svou rétorikou prosazovaly rovnost pohlaví a odstranění patriarchátu. Pro českého čtenáře je zajímavé dozvědět se skrze knihu o myšlenkách socialistických teoretiček a teoretiků, jako byli Inessa Armand, Alexandra Kollontaj nebo August Bebel, kteří již od 19. století popisovali vykořisťovaní ženy a její možnou emancipaci skrze socialismus. Je ovšem také podstatné ukazovat, nakolik tento autoritativní diskurz reálně tvaroval myšlení, názory a chování lidí v socialistických státech. A zde také přicházejí limity těchto systémů i této knihy. 

Socialistická teorie a praxe 

Například rané sovětské sociální reformy byly progresivní až hanba – jako v první zemi zde byla dekriminalizována homosexualita a rozvést se bylo ve 20. letech podobně snadné jako skočit si pro potvrzení o studiu. Za těmito reformami z velké části stála právě komunistická revolucionářka Alexandra Kollontaj. Bohužel v praxi v Rusku nadále převládalo patriarchální uspořádání a sexuální konzervatismus. Stalinovo utužení režimu pak znamenalo konec těmto reformám a také Kollontaj byla „odklizena“ ze scény. Podobně i u nás byly ty nejprogresivnější sociální reformy provedeny v prvních stádiích komunistické diktatury. Došlo k legalizaci potratů i homosexuality, stát vynaložil velké množství peněz na výzkum ženské sexuality a v diskurzu naprosto panovala představa manželství z lásky jako jediného možného důvodu sňatku. Už při rozvolňování v šedesátých letech se ale vrátily stereotypní představy o rolích ženy a muže, které zůstaly zakořeněné v obyvatelstvu a za normalizace byly ještě podporovány vládnoucím diskurzem. Ghodsee zde vyslovuje slovní spojení, které snad nikde jinde v polistopadových textech nenajdeme: „poválečná liberálnější éra“ (čtěte: 50. léta). Něco na tom je. Stát se snažil změnit tradiční představu o genderových rolích a osvobodit sex a manželství z ekonomických pout, a tím také tuto oblast pro lidi zkvalitnit. To je také hlavní argument knihy: ženy měly za socialismu lepší sex, protože byl vyvázán z ekonomických úvah a byl výsledkem čisté lásky a přitažlivosti. Jenže v praxi tomu tak často nebylo. Ghodsee dostatečně nezdůrazňuje právě to, jak moc se realita společnosti lišila od teorie. 

Její psaní je totiž vedeno něčím jiným: chce dokázat, že socialistické systémy měly nakročeno k takovému uspořádání vztahů ženy a muže, v němž oba dosahují lepšího sexu, a díky tomu i většího štěstí. V praxi to sice mohlo být ledajak, ale myšlenky socialismu se natolik liší od nevýhodného postavení žen v americkém kapitalismu, že pro Ghodsee vytvářejí jakousi utopii, vzdálený, ideální cíl. Na knize je ale nakonec cenné to, že si je nemožnosti dosažení této utopie vědoma. Autorčino psaní je možná místy zkreslené a ovlivněné „wishful thinking“, ve výsledku ale zůstává střízlivé a přináší praktický návod, jak z kapitalistické krize ven. Ghodsee věří v postupné reformy a změny systému, mezi něž bude patřit větší role státu v sociálních otázkách, ale i větší zapojení žen v řídících pozicích. Státy s ženami ve vedení podle výzkumů dopadají mnohem lépe v sociální politice a celkové emancipaci žen. Jaké jsou to státy? Kupříkladu skandinávské. Ghodsee tedy nakonec dochází k tomu, že nejblíže k ideálu se dostaly „demokraticko-socialistické“ země severní Evropy. Podařilo se jim najít humánní alternativu k neoliberálnímu kapitalismu s pomocí velké role státu. Jenže tyto státy svůj systém budují už dlouho a dlouho také tvarovaly veřejné mínění a mentalitu obyvatel. Ghodsee nicméně věří, že změna už přichází – mladá generace je ve Spojených státech stále levicovější a vymaňuje se z područí konzervatismu svých otců (ano, spíše otců než matek). 

Budoucnost je daleko za obzorem

Jak dlouho to ale bude trvat? Nejvíce zdrcujícím dojmem působí pasáže knihy popisující situaci ve Spojených státech, z nichž vyplývá, že mají Státy před sebou mnohem delší a složitější cestu, než si Ghodsee představuje. A člověk si také uvědomí, že můžeme být vděční za náš sociální systém (z velké části dědictví socialismu), i když i zde je dost prostoru pro změnu. Čeští čtenáři, i ti mladší, tuší o sociálních výhodách a rovnostářské genderové politice před rokem 1989. Kniha tak pro nás v tomto směru nepřináší natolik šokující zjištění a ve výsledku pomocí srovnání s východním blokem nelítostným způsobem spíše zobrazuje sociální realitu Států. Proto dopadne na úrodnou půdu hlavně v zemi svého původu: Američané se totiž z jejích poznatků mají ještě hodně co učit. Mohla by se stát i jedním z manifestů socialistického feminismu v rámcích demokracie. Ale i pro naši společnost a politiku je zdravé si připomenout uvedené zásady socialistické emancipace: že totiž manželství by mělo vycházet z lásky, a ne z ekonomických potřeb, že stát musí ulehčovat ženám od jejich „druhých směn“ doma a že s ženami ve vedení to všechno jde nějak snáz... 

Kniha má i další bezkonkurenční pozitiva, díky kterým stojí za to si ji přečíst a opakovaně se k ní vracet. Zaprvé autorka snad poprvé v přístupné a neakademické formě tlumočí myšlenky zajímavých a u nás neznámých myslitelek jako zmíněné Alexandry Kollontaj nebo Inessy Armand. Zadruhé je psána svěží esejistickou formou, z níž výrazně vystupuje osobnost autorky. Tento způsob psaní by se mohl více rozšířit i u nás: dobře funguje a boří elitářské hráze akademické obce. Zatřetí české vydání obsahuje předmluvu největší odbornice v oboru Kateřiny Liškové, která popisuje vývoj československé sexuologie od průkopnických výzkumů ženského orgasmu v 50. letech po omšelý manželský pragmatismus sexuologa Plzáka v letech 80. Před dvěma lety o tom vydala v Cambridge University Press monografii Sexual Liberation, Socialist Style: Communist Czechoslovakia and the Science of Desire, 1945–1989 (Sexuální osvobození v socialistickém stylu: Komunistické Československo a věda touhy, 1945–1989), a tak nezbývá než doufat v české vydání – analytický a kontextualizující přístup této autorky je u nás bohužel pořád trochu neobvyklý. Zatím si musíme vystačit třeba s Ghodsee. A to vůbec není špatné.

GHODSEE, Kristen R. Proč mají ženy za socialismu lepší sex: A další argumenty pro ekonomickou nezávislost. Překlad Sylva Ficová. Brno: Host, 2018. 234 s.