Začalo to otázkou, jestli Klacek a téma podzemí dohromady dávají kořen. Seděli jsme s redakcí na pivu a řešili jsme možnosti budoucího tištěného čísla, vlastní místo v současné kontrakultuře, dávno zabezpečené, institucionalizované androše z totáče, kteří by se určitě furt označili za „punk“ a radikální element. Bavili jsme se o generační perspektivě na proměny podzemní kultury v Čechách a na Moravě, o pohybu mezi organickým undergroundovým uměním a institucionalizovaným mainstreamem. Mluvili  jsme o diktátu autenticity, kýči undergroundu, nárocích na profesionalizaci i o připosranosti těch, kdo aspirují na hlavní proud. Takovou debatou to začalo… A tímhle skvělým pásmem textů to skončilo. 

Johana Jurášová ve studii o vývoji více než dvacet let starého site-specific divadelního projektu Kratochvílení otevírá téma institucionalizace a profesionalizace v rámci undergroundové kultury. „Do počátečního chaosu začal vstupovat řád,“ komentuje autorka vývoj projektu na základě rozhovorů s pamětníky. Příběh o komunitním počinu, který se ze začátku živil z kreativního zápalu dobrovolníků, dokud nebyl nedostatkem peněz a času dotlačen k profesionalizaci, vystihuje jeden z archetypálních momentů podzemního umění. Johana pozoruje překlápějící se jazýčky vah mezi nadšením a profesionalitou, zkoumá napětí mezi autenticitou a institucionalizací. Napětí, které stojí ve středu organické, komunitní podzemní kultury, která se vymezuje vůči kultuře institucionalizované a mechanické, a přece se jí postupem času stává. 

Reportáž z alternativní hudební scény ve Veselí nad Moravou čtenáře vtáhne do víru nelidnatého, a přesto silně zakořeněného světa osobitých klubů, v němž i velké politické dějiny sestávají z konkrétních lidí a jedinečných událostí. Kamila Schewczuková mapuje vývoj lokální klubovní scény zhruba v posledním desetiletí, a poukazuje tak na křehkou rovnováhu mezi kontrakulturou a mainstreamem. Jakou proměnu přináší do podzemní komunitní kultury propojení s institucemi? Do jaké míry lze plodně rozvíjet decentralizovanou lokální kulturu z městského rozpočtu? A vede cesta k oživování autentické místní scény skrze hlavní město? Tyto otázky Kamila rozehrává na pozadí průjezdu jednou nocí plnou koncertů ve Veselí.

Esej Hany Blažkové rozvíjí téma utváření a proměn mainstreamu v české literární kritice posledních deseti let. V liberálně pravicovém ideologickém kvadrantu literární kritiky, ale i produkce, která „vytváří mainstream“, číhá všudypřítomná komodifikovatelnost a imperativ coolness. Na levici si Hana všímá především mainstreamizace novolevicové doslovnosti a štěkavé posedlosti ideologickou správností. Na obě strany téhle spletité rodinné ideologické konstelace však prokapavá motiv nereflektované recepce západních témat i postojů na straně jedné a jakéhosi implicitního předpokladu „pravdy“ na straně druhé. Jako by s sebou pohyb k hlavnímu proudu na současné české literárně kritické scéně nesl požadavek doslovnosti, naprosté otevřenosti a zjevnosti v literatuře.

Klára Krásenská se ve svém kurátorském výběru současné podzemní poezie chápe podzemí jako toho, co je skryté pod povrchem, „nezjevné“. Červenou nit, jíž Klára citlivě spojuje básně tří autorských osobností (Kateřiny Konrádové, Lubomíra Tichého a Robina Hrušky), tvoří právě spodní vody, které nepokojně obtékají cosi neartikulovaného, něco, co nelze uchopit rozumem, zdoslovnit ani vysvětlit. Napříč výběrem jako podzemní řeka prochází právě touha prozkoumat podloží vlastního pohledu na skutečnost a pochybnost, co vynést na světlo – tedy tušení, že to primární, nejdůvěrnější a zdánlivě nejvíce zřejmé vždy zůstává skryto ve tmě pod zemí. 

Texty jsou nakonec spíše než tematicky provázané lidsky. Volně jimi sice prochází otázky, které stály při zrodu tohoto pásma, ale každý se tématu podzemí chápe z jiné strany, z jiného uměleckého odvětví, jinou formou. Těžko se hledá lepší a výstižnější jednotící prvek než to, že všechny autorky patří do široké skupiny kamarádek a známých Klacku a všechny byly ochotné zadarmo přispět svým textem či kurátorským výběrem. Řekla bych, že právě v tomto komunitním ohledu má Klacek svoje kořeny zarostlé hluboko v podzemí. 

Veronika Korjagina